Naše
organizace
Nestor I. Machno
Období,
kterým nyní celosvětově prochází pracující třída, si žádá,
aby revoluční anarchisté maximálně napjali svoji představivost
a své síly, pokud chtějí objasnit nejdůležitější soudobé
otázky.
Soudruzi,
kteří sehráli aktivní roli v Ruské revoluci a zůstali věrni
svému přesvědčení, si jistě uvědomují škodlivé následky
nepřítomnosti pevné organizace v rámci našeho hnutí. Tito
soudruzi mají veškeré předpoklady proto, aby vykonali užitečnou práci
ve prospěch v současnosti zakládaného Svazu. Mám za to, že
tito soudruzi si jistě povšimli, že anarchismus představoval klíčový
faktor, vedoucí k povstání mas revolučních námezdně pracujících
v Rusku a na Ukrajině: všude je podněcoval, aby se přidaly
k boji. Nepřítomnost velké čistě anarchistické
organizace, schopné soustředit své síly proti nepřátelům
revoluce, odsoudila anarchismus k neschopnosti chopit se jakékoli organizační
role. Anarchistický hybný prvek revoluce tím hrozně utrpěl.
Pokud
ruští a ukrajinští anarchisté již pochopili tyto nedostatky, neměli
by dovolit opakování zmíněného jevu. Poučení z minulosti je
příliš bolestivé. Měli by je mít na paměti a být první, kteří
půjdou příkladem a sjednotí své síly. Jak? Pomocí založení
organizace, která může splnit historické poslání anarchismu, nikoli
jen v situaci, kdy je sociální revoluce již připravena, ale i v jejím
zrodu. Podobná organizace by měla sjednotit všechny anarchistické revoluční
síly a bez váhání se pustit do přípravy mas na sociální revoluci a
boj za dosažení anarchistické společnosti.
Přestože
většina z nás si uvědomuje nezbytnost takové organizace, je politováníhodné,
že viditelně je připravena podpořit ji svojí odpovědností
k věci a uvědoměním pouze nepatrná část lidí.
V této
chvíli události v Evropě nabírají vyšší obrátky, což se týká
i Ruska, i když je chyceno do sítí pan-bolševiků. Není daleko den, kdy
budeme opět povoláni, abychom sehráli aktivní roli v těchto událostech.
Pokud na toto volání odpovíme, aniž bychom se předtím vybavili odpovídající
organizací, budeme stále neschopni zabránit událostem, aby byly vtaženy do
struktury státních systémů.
Kdekoli
nacházíme projevy lidského života, anarchismus na sebe bere viditelnou
podobu. Na druhé straně se ale stává přístupný jednotlivcům
jen tehdy, když je podpořen propagandisty a militanty, kteří čestně
a úplně přerušili svazky s otrockou mentalitou dnešní doby,
což mimochodem způsobuje, že se na jejich hlavy snáší krutá represe.
Takoví militanti nezištně slouží svému přesvědčení a
nemají strach na cestě svého vývoje odkrýt jeho nepředpokládané
stránky. Pokud je třeba, překonají je, stanou se lepšími a tak
pracují pro vítězství anarchistického ducha nad duchem podřízenosti.
Z výše zmíněného vyvstávají dvě teze:
Za
prvé, že anarchismus může zůstat v dokonalém souladu se svými
základními principy a nabýt přitom mnoha výrazů a forem.
Za
druhé, že anarchismus je vrozeně revoluční a může přijmout
pouze revoluční způsoby boje proti svým nepřátelům.
Během
svého revolučního boje anarchismus nejen svrhává vlády a ruší
platnost jejich zákonů, ale rovněž plodí společnost, založenou
na svých hodnotách, „mravech“ a „morálce“, což jej činí
srozumitelnějším a přijatelnějším pro utlačovanou část
lidstva.
Všechno
nás vede k pevnému přesvědčení, že již nemůže zůstat
sevřen v chudičkém prostředí okrajového myšlenkového
proudu, ke kterému se hlásí pouze několik málo maličkých a navzájem
izolovaných skupin. Přirozený vliv anarchismu na mentalitu bojujících
skupin lidí je naprosto zřejmý. Pokud má být tento vliv přijat v uvědomělé
podobě, musí odnynějška pracovat na základě nových přístupů
a právě tady a teď se přihlásit k sociální práci.
„Dělo
truda“ 4, září 1925, str. 7-8
Return to The Nestor Makhno Archive