Nestor I. Machno
Po
rozbití carského despotismu se během revoluce z roku 1917 objevily
na horizontu světa pracující třídy vyhlídky na nové svobodné
vztahy mezi těmi, kteří byli doposud násilně ujařmeni ruským
státem. Mezi lidmi se tak přirozeně objevily koncepce naprostého
sebeurčení a úplného rozchodu se státní mocí. Na Ukrajině vyrůstala
nejrůznější politická uskupení jako houby po dešti. Každé mělo
své specifické postoje a interpretovalo myšlenku sebeurčení v souladu
se svými vlastními zájmy.
Od
té doby uběhlo více než sedm let a koncepce sebeurčení ukrajinských
námezdně pracujících se rozvinula a dosáhla hlubšího porozumění
věci. Pracující se s ní již identifikovali a často ji
prokazují svým způsobem života. Tak si například zajistili právo
hovořit svým rodným jazykem a pěstovat svoji vlastní kulturu, která
byla před revolucí tabu. Někteří velevážení státníci by se
ve snaze vybudovat nezávislý ukrajinský stát jistě velmi přičinlivě
snažili dostat pod svoji kontrolu všechny projevy ukrajinského života, což
se nepodařilo dokonce ani všemocným bolševikům. Tito pánové však
mohou jen snít o tom, že by na svoji stranu dostali masy námezdně pracujících
a už vůbec ne, že by je ve svém zájmu zmobilizovali k boji proti
diktátorské bolševické straně. Zdravý rozum ukrajinských námezdně
pracujících a zkušenost bídného života pod bolševickým jařmem je
naučilo nevěřit žádné státní moci. Z tohoto důvodu
se staví zády k šovinistickým tendencím, které nezatahují do svých
sociálních tužeb. Hledají raději svoji vlastní cestu k emancipaci.
Všichni
ukrajinští revolucionáři a zvláště pak anarchokomunisté, kteří
se odhodlali k zodpovědné práci v řadách ukrajinských námezdně
pracujících, tedy mají o čem přemýšlet.
Taková
práce ale nemůže být provozována stejně jako v letech
1918-1920, protože politická realita se zásadním způsobem proměnila.
Tehdy ukrajinští pracující, kteří sehráli hlavní roli v rozbití
sil všech buržoazních žoldáků – Děnikina, Petljury i Wrangela
– vůbec netušili, že na samém konci revoluce budou tak odporně
zrazeni a utlačeni bolševiky.
Tehdy
jsme všichni bojovali proti restauraci carismu. Nebyl čas na prověření
a spočítání všech našich „spojenců“, přicházejících
zapojit se do boje. Víra v revoluci přehlušila všechny pochybnosti
o morálních „kvalitách“ spojenců nebo oprávněné otázky typu:
měli jsme je pokládat za přátele či nepřátele? Tehdy námezdně
pracující vytáhli do boje proti kontrarevoluci a věřili pouze těm,
kdo se s nimi v prvních řadách ve jménu obrany revoluce nebojácně
dívali smrti do tváře.
Později
se psychologie ukrajinských námezdně pracujících výrazně změnila.
Měli čas na to uvědomit si, co „spojenci“ skutečně
vykonali pro naši věc a pak již byli kritičtější v hodnocení
revolučních výdobytků nebo alespoň toho, co z nich zbylo.
Ve „spojencích“ rozpoznali své úhlavní nepřátele -
z nichž se někteří dokonce ukrajinizovali a mávali
rudou vlajkou – protože ve skutečnosti nedělali nic jiného, než
chtěli ještě více upevnit námezdní otroctví. Ukrajinští námezdně
pracující naprosto jasně vědí, čím ve skutečnosti je
tato kasta "socialistů" -nenažraných vykořisťovatelů,
kteří je okradli o všechny revoluční výdobytky. Krátce řečeno
– jedná se o něco velmi podobného jako rakousko-německou okupaci,
všemožně zakrývanou zrádnými bolševickými politickými manévry.
Nenáviděná
okupace vyvolala v lidech jisté šovinistické reakce namířené
proti „cizákům“. Bolševičtí mocipáni vědí velmi dobře
proč vládnou Ukrajině až z Moskvy a schovávají se za své
ukrajinské loutky. K tomuto postupu je přinutila rostoucí nenávist
ukrajinských mas. Ze samotné podstaty bolševického despotismu plynou pokusy
ukrajinských námezdně pracujících najít cesty k jeho svržení a
vykročení vpřed směrem k nové a skutečně svobodné
společnosti. Bolševici ale neusnuli na vavřínech a za každou cenu
se snaží přizpůsobit ukrajinské realitě. V roce 1923 nevěděli
co si počít sami se sebou, ale od té doby upravili svoji taktiku a nešetřili
silami na seznámení se s místními podmínkami. Dále neváhali ani
chviličku a spojili bolševismus s nacionalismem a dokonce do „Ústavy
SSSR“ připsali několik zvláštních článků, dávajících
jakékoli etnické skupině zmíněného svazu právo na sebeurčení
a dokonce i odtržení. To vše je samozřejmě pouhé divadélko.
Anarchistický přístup k realitě dnešní Ukrajiny by se měl
soustředit na tyto nové faktory a nenávist ukrajinských námezdně
pracujících k „cizáckému“ nacionál-bolševismu. Podle mne naše hlavní
úloha dnes leží v nezbytnosti vysvětlovat masám, že kořen všeho
zla nespočívá v nějaké „cizácké“ vládě, ale vládě
jako takové. Nedávná historie nám dává značnou měrou zapravdu,
protože Ukrajina zažila vlády nejrůznějších odstínů, které
se v praxi ukázaly být nerozlišitelné jedna od druhé. Musíme ukázat,
že „cizácká“ i „nezávislá“ státní moc znamenají totéž a
postavení námezdně pracujících by se nijak nezměnilo. Pracující
by se naopak měli zaměřit na zničení veškerého státního
aparátu a jeho nahrazení dělnicko-rolnickými orgány sociální a
ekonomické samosprávy.
Navzdory
všemu bychom ve vztahu k národnostní otázce měli brát ohled na
poslední politický vývoj na Ukrajině. V souladu s novým
nacionalistickým trendem dnes na ukrajinskou notu hrají cizinci, kteří
ani neumí hovořit místním jazykem. Měli bychom vždy pamatovat na
etnický problém. Důvodem, proč si anarchisté až dosud získali tak
nepatrné množství příznivců z řad ukrajinského
rolnictva je to, že byli soustředěni především ve městech
a co je mnohem důležitější, neovládali ukrajinský jazyk a jeho
vesnický dialekt.
Život
na Ukrajině se jen hemží příležitostmi a potenciálem pro masové
revoluční hnutí. Anarchisté mají velké šance na jeho ovlivnění
a mohou se dokonce stát i jeho vůdčí silou, ale pouze pokud pochopí
rozmanitost opravdového života a vyjádří rozhodné odhodlání vést
neskrývaný, přímý a veřejně vyhlášený boj proti nepřátelům
pracující třídy, kteří se do ní vetřeli. Tento úkol je nemožné
splnit v nepřítomnosti velké a mocné ukrajinské anarchistické
organizace. Je na ukrajinských anarchistech, aby pokud možno ihned začali
přemýšlet o této možnosti.
„Dělo
truda“ 19, prosinec 1928
Return to The Nestor Makhno Archive