Nestor I. Machno
Říjen
roku 1917 je velkým historickým mezníkem v Ruské revoluci, spočívajícím
v tom, že pracující z měst i vesnic si uvědomili své právo
uchopit svůj osud do vlastních rukou a vzít si zpět své sociální
a ekonomické dědictví – zemědělskou půdu, domy, továrny,
doly, dopravu a konečně i školy, dosud používané k okrádání
jejich předků o všechny zmíněné hodnoty.
Zakrátko
však uvidíme, že bychom značně pochybili, kdybychom pohlíželi na
Říjen jako na ztělesnění Ruské revoluce. Ve skutečnosti
se Ruská revoluce zrodila v předchozích měsících, době,
během níž rolníci na venkově a dělníci ve městech
pochopili, co všechno je vlastně v sázce. Symbolem ekonomického a
politického osvobození pracujících se předtím stala i revoluce z února
1917. Pracující ale rychle poznali, že vývoj Únorové revoluce se začal
odehrávat podle zdegenerovaného scénáře, typického pro liberální buržoazii,
a tak revoluce nebyla schopna zahájit uskutečňování jakéhokoli
sociálního projektu. Pracující se bezprostředně nato začali
zbavovat omezení způsobených Únorem, spálili všechny mosty spojující
je s jeho pseudorevoluční podstatou i cíli a vykročili vpřed.
Na
Ukrajině mělo jejich hnutí dvě stránky. V této době
se městský proletariát rozhodl, že na straně jedné vzhledem k mizivému
anarchistickému vlivu v jeho řadách a nedostatku informací ze skutečné
politické scény a domácího politického života na straně druhé, pokud
má být odstavena od moci koalice pravých eserů a buržoazie, je vzhledem
k tomu, že se pracující přidali k revolučnímu boji,
naprosto nezbytné dostat k vládě bolševiky.
Zatím
se na vesnici a zvláště v Záporoží na Ukrajině, kde se samoděržaví
nikdy zcela nepodařilo vykořenit ducha svobody, se revoluční
rolnictvo chopilo jako své nejnaléhavější a nejzákladnější
povinnosti návratu k přímé revoluční akci, aby se co nejdříve
zbavilo poměščiků a kulaků. Bylo totiž přesvědčeno,
že toto osvobození přiblíží vítězství v boji proti
socialisticko-buržoazní koalici.
Právě
proto ukrajinští rolníci vyrazili do útoku, zmocnili se buržoazních arzenálů
(zejména během tažení pučistického generála Kornilova na
Petrohrad v srpnu 1917) a následně odmítli odvést velkostatkářům
a kulakům druhou každoroční splátku za pronájem půdy. (Agenti
vládní koalice se mezitím snažili rolníkům půdu opět vzít a
držet ji pro původní vlastníky, údajně v souladu s vládní
politikou ponechat vše při starém, dokud o věci nerozhodne Ústavodárné
shromáždění.)
Rolníci
povstali a zabavili pozemky a hospodářská zvířata poměščiků,
kulaků, klášterů a státních statků, přičemž vždy
založili místní výbor, aby se staral o tento majetek v duchu sdílení
s ostatními vesnicemi a komunami.
Ze
všech plánů ukrajinského rolnictva zřetelně prosvítá
instinktivní anarchismus. Rolníci dali průchod nijak neskrývané nenávisti
k jakékoli státní moci a ruku v ruce s tímto pocitem šla
jasná vůle vydobýt si svobodu. Tato vůle je mezi rolníky přítomna
opravdu velice silně a ve své podstatě se nejprve projevuje odstraněním
nástrojů buržoazní vlády, například četnictva a úředníků
ústřední vlády apod. Došlo k tomu v mnoha oblastech po celé
Ukrajině. Existuje nepřeberné množství příkladů, jak
rolníci v provinciích Jekatěrinoslav, Cherson, Poltava, Charkov a
částečně i Tavropol vyhnali ze svých vesnic četníky nebo
je dokonce zbavili práva zatýkat bez výslovného pokynu rolnických výborů
a vesnických shromáždění. Z četníků se nakonec stali
pouze vykonavatelé jejich rozhodnutí. Nedlouho poté byly podobně
zredukovány pravomoci místních úřadů.
Sami
rolníci začali rozhodovat na vesnických shromážděních o všech přečinech
i sporech a upřeli tak správním orgánům jmenovaným ústřední
mocí jakékoli soudní pravomoci. Často se státní úředníci ocitli
v takové nemilosti, že byli přinuceni uprchnout nebo se skrývat.
Bylo
přirozené, že na pozadí takového přístupu k individuálním
a sociálním právům se rolníci v žádném případě neobávali,
že heslo „Všechnu moc sovětům“ se promění v novou státní
moc. Mezi městským proletariátem, více ovlivněným sociálními
demokraty a bolševiky, byly možné obavy ještě nezřetelnější.
Co
se týče rolnictva, charakter pravomocí lokálních sovětů
znamenal přeměnu těchto útvarů na autonomní územně
vymezené jednotky, založené na bázi revolučního spojenectví a sociálně
ekonomické samosprávy pracujících s výhledem na vybudování nové společnosti.
Rolníci výše zmíněný slogan „Všechnu moc sovětům“
naplnili myšlenkou právě takového vývoje, doslova ho uplatnili v praxi,
rozšířili a bránili proti zásahům Pravých eserů, Kadetů
(liberálů) a monarchistických kontrarevolucionářů.
Tak
tedy došlo k tomu že Říjen se ještě neodehrál a rolníci již
překročili Rubikon. V mnoha oblastech odmítli platit nájmy poměščikům
a kulakům, poté se kolektivně zmocnili půdy a hospodářských
zvířat a vyslali své delegáty k městskému proletariátu, aby
se dohodli co se týče obsazování továren a podniků, ustavili
bratrské vztahy a ruku v ruce vybudovali nové společenské zřízení
námezdně pracujících.
V této
chvíli ještě myšlenky „Velkého října“ nepřijali za své
ti, kteří se k nim později přihlásili: bolševici a leví
eseři, ba právě naopak – ústřední výbory i jejich
organizace jako celek je ostře kritizovaly. Na druhé straně co se týče
ukrajinských rolníků, nepředstavoval „Velký říjen“ a zvláště
postavení, jakého se mu dostalo ve chronologii politického vývoje, nic více
než jen pouhou kapitolu v procesu, který začal již dávno.
Během
říjnových událostí proletariát z Moskvy, Petrohradu a jiných
velkých měst společně s vojáky a rolníky žijícími v okolí,
pouze pod vlivem anarchistů, bolševiků a levých eserů, uspořádal
a lépe politicky vyjádřil věc, pro kterou začalo revoluční
rolnictvo v mnoha oblastech na Ukrajině aktivně bojovat již na
počátku srpna 1917 na základě velmi
příznivých okolností, neboť mělo podporu proletariátu.
Ohlasy
nové proletářské verze Října pronikly na Ukrajinu o měsíc a
půl později. Již z prvních výzev delegátů nejrůznějších
sovětů a politických stran a pak i z dekretů Rady lidových
komisařů bylo jasné, co se za ní vlastně skrývá. Ukrajinští
rolníci ale byli nerozhodní, protože k této
možnosti se nevztahovaly žádné uzavřené dohody.
Právě
v této chvíli se na Ukrajině začaly objevovat skupiny rudogvardějců,
přicházející většinou z Ruska, které útočily na města
a komunikační centra pod kontrolou kozáckých jednotek ukrajinské Centrální
rady. Ta byla tak zasažena šovinismem, že nebyla schopna pochopit spojení
ukrajinských námezdně pracujících s jejich ruskými bratry a především
nezaznamenala, že mezi nimi všeobecně panuje revoluční duch a lidé
jsou připraveni okamžitě zahájit boj za svoji sociální a
politickou nezávislost.
Tím,
že vám předkládáme analýzu Velkého října u příležitosti
jeho desátého výročí, snažíme se zdůraznit, že naše práce na
Ukrajině na sklonku roku 1917 byla v naprostém souladu s akcemi
revolučních pracujících z Petrohradu, Moskvy a dalších velkých
ruských měst.
Zmiňujeme
se o revolučním přesvědčení a nadšení, projevujícím se
na ukrajinském venkově již dlouho před Říjnem, ale zároveň
respektujeme a vysoce si vážíme odhodlání a rozhodnosti, projevené během
říjnových událostí ruskými dělníky, rolníky a vojáky.
V našem
pohledu do minulosti si nemůžeme odpustit poznámku ke dnešku, neboť
ten je s Říjnem tím či oním způsobem provázán. Můžeme
pouze vyjádřit upřímné zděšení nad skutečností, že
deset let poté, co se zmíněné ideje naplno projevily právě v Říjnu,
staly se objektem pohrdání ze strany těch samých lidí, kteří se
jejich jménem dostali k moci a uchopili do svých rukou vládu nad Ruskem.
Se
smutkem vyjadřujeme naši solidaritu se všemi, kteří bojovali pro vítězství
Října a dnes hnijí ve vězeních a koncentračních táborech.
Stupeň jejich utrpení z hladu a hladomoru nám nezůstal utajen a
vyvolal v nás pocit hluboké lítosti, která v den desátého výročí
Října zaujala místo kdysi obvyklé radosti.
Je
naší revoluční povinností znovu pozvednout svůj hlas a zvolat přes
hranice SSSR: „Vraťte synům Října jejich svobodu, vraťte
jim právo organizovat se a šířit své myšlenky!“
Za
situace, kdy neexistuje svoboda a námezdně pracující nemají žádná práva,
se Sovětský svaz dusí a zabíjí to nejlepší, co má. Jeho nepřátelé
jsou potěšeni a podnikají celosvětové přípravy na to, aby za
jakoukoli cenu vykořenili revoluci a souběžně s ní i SSSR.
„Dělo
Truda“ 29. říjen 1927, str. 9-11
Return to The Nestor Makhno Archive