Organizační platforma světového svazu anarchistů

Konstruktivní sekce

Základním cílem práce, povstalé v boji za použití revolučních prostředků, je založit svobodnou a rovnostářskou komunistickou společnost, založenou na principu: "Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb."Tato společnost se nicméně neustaví sama od sebe, jako výsledek sociálních nepokojů. Její uskutečnění bude výsledkem sociálně-revolučního procesu, víceméně vyvolaného a směrovaného organizovanými silami vítězné práce na jasnou cestu.

Je naším úkolem již dnes narýsovat tuto cestu a načrtnout řešení pozitivních, konkrétních problémů, se kterými se pracující setkají již prvního dne sociální revoluce, jejíž výsledek závisí na jejich správním vyřešení. Rozumí se samo sebou, že vybudování nové společnosti bude možné pouze po vítězství pracujících nad buržoazně-kapitalistickým systémem a jeho představiteli. Je nemožné začít výstavbu nové ekonomiky a nových sociálních vztahů, zatímco ještě nebyla smetena moc státu, bránícího útlak a zatímco dělníci a rolníci nepřevzali - jako cíl revoluce - průmyslovou a zemědělskou výrobu.

Prvním sociálně-revolučním úkolem bude následně strhnout budovu kapitalistického systému, vyvlastnit buržoazii a zbavit obecně všechny privilegované vrstvy jejich moci a všeobecně prosadit v povstání vůli námezdně pracujících tak, jak je vyjádřena v základních principech sociální revoluce. Tento agresivní a destruktivní aspekt revoluce může sloužit pouze k tomu, aby uvolnil cestu pro pozitivní úkoly, které tvoří smysl a podstatu sociální revoluce.

Tyto úkoly jsou následující:

Výroba:

Když vezmeme v úvahu to, že průmysl je výsledkem plodů úsilí několika generací námezdně pracujících a to, že různá odvětví průmyslu jsou spolu těsně svázána, považujeme veškerou skutečnou výrobu za jediný svaz výrobců, náležející společně všem pracujícím společně a žádnému individuálně.

Výrobní soustava země je globální a náleží celé třídě námezdně pracujících. Tato teze předurčuje charakter a formy nové výroby. Ta bude rovněž globální a společná v tom smyslu, že zboží vyrobené námezdně pracujícími bude náležet všem. Tyto výrobky, ať už jakéhokoli druhu, vytvářejí obecný fond zásob pro pracující, ze kterého každý, kdo se podílí na výrobě, obdrží to, co potřebuje - na stejném základu pro všechny. Nový systém výroby naprosto nahradí byrokracii a vykořisťování ve všech jeho formách a místo nich rozvine princip bratrské spolupráce a solidarity pracujících.

Střední třída, která ve stabilizované kapitalistické společnosti vykonává zprostředkovací funkci - obchod atd., stejně jako buržoazie, se musí podílet na novém způsobu výroby za stejných podmínek jako všichni ostatní pracující. Jestliže ne, tyto třídy se postaví samy mimo společnost práce.

Nebudou žádní utlačovatelé, ani soukromí vlastníci, podnikatelé či vlastníci, dosazení státem (což je případ současného bolševického státu). Management přejde v tomto novém druhu výroby do rukou správy, vytvořené speciálně pro tento účel: sovětů pracujících, továrních výborů nebo dělnické samosprávy závodů a továren. Tyto orgány, navzájem spojené na úrovni komuny, obvodu a konečně federální a všeobecné správy výroby. Vybudované masami a vždy se nalézající pod jejich kontrolou a vlivem - všechny tyto nástroje neustále oživují a uskutečňují myšlenku samosprávy, skutečné samosprávy, vykonávané masami lidu.

Sjednocená výroba, ve které výrobní prostředky a výrobky náleží všem, ve které byla byrokracie nahrazena principem bratrské spolupráce byla zakotvena rovná práva pro všechny pracující, výroba spravovaná orgány kontroly námezdně pracujících, zvolených masami, to je první praktický krok směrem k uskutečnění svobodného komunismu.

Spotřeba:

Tento problém se během revoluce projeví dvojím způsobem: 1) Principem vyhledávání výrobků a spotřeby 2) Principem jejich distribuce Co se týká distribuce spotřebního zboží, řešení závisí především na množství dostupných výrobků a na způsobu dohody cílových skupin námezdně pracujících.

Sociální revoluce, zabývající se rekonstrukcí celého společenského systému, na sebe bere rovněž povinnost uspokojit životní potřeby každého. Jedinou výjimkou je vrstva nepracujících - těch, kteří se odmítají z kontrarevolučních důvodů podílet na nové výrobě. Obecně lze ale říci, že s výjimkou posledně jmenované kategorie lidí je uspokojení potřeb každého jedince, který se podílí na revoluci, zajištěné všeobecnými zásobami
spotřebního zboží. V případě nedostatku je zboží rozdělováno podle pořadí největší naléhavosti, což znamená na prvním místě dětem, invalidům a pracujícím rodinám.

Mnohem složitějším problémem je organizace spotřeby jako takové.

Je bez pochyb, že od prvního dne revoluce nebudou moci poskytovat rolníci všechny výrobky, potřebné pro život lidu, ale v tu samou chvíli budou v porovnání s městy žít v nadbytku.

Svobodní komunisté nepochybují o mutualistických vztazích, které existují mezi městskými a venkovskými pracujícími. Soudí, že sociální revoluce může být uskutečněna pouze společnými silami dělníků a rolníků. Následně je jasné, že řešení problému spotřeby v revoluci může být uskutečněno pouze za těsné revoluční spolupráce těchto dvou kategorií námezdně pracujících.

Aby umožnila tuto spolupráci, musí městská třída námezdně pracujících poté, co převzala výrobu, začít ihned uspokojovat životní potřeby země a snažit se poskytnout potřebné výrobky pro prostředky a prvky kolektivistického zemědělství. Úroveň solidarity, projevené dělníky vzhledem k potřebám rolníků, v nich vyvolá ty samé snahy, směřující naopak k zajištění produktů jejich kolektivní práce pro města.

Dělnické a rolnické kooperativy budou prvotními nástroji zajišťujícími městům a venkovu splnění jejich požadavků na potraviny a spotřební zboží. Později se stanou odpovědnými za mnohem důležitější trvalé funkce, zejména za dodávání všeho potřebného pro zajišťování a rozvíjení ekonomického a sociálního života dělníků a rolníků a budou proměněny v trvalé nástroje pro zásobování měst a venkova.

Toto řešení problému zásobování umožňuje proletariátu zajistit trvalý přísun zásob, což bude mít kladný a rozhodující efekt na výsledky celé nové výroby.

Půda:

Co se týče řešení agrární otázky, za hlavní revoluční a tvořivé síly pokládáme pracující zemědělce, kteří nevykořisťují práci jiných a venkovský námezdní proletariát. Jejich úkolem bude uskutečnit přerozdělené půdy a postavit používání a využívání půdy na komunistické základy. Půda, po generace využívaná a obdělávaná po sobě jdoucími pokoleními pracujících, je podobně jako průmysl, výsledkem jejich společného úsilí. Náleží tak rovněž všem námezdně pracujícím a nikomu zvlášť v tom smyslu, že představuje nezcizitelný a společný majetek námezdně pracujících, půda již nikdy nebude moci být kupována, prodávána nebo pronajímána, nemůže tedy sloužit jako prostředek vykořisťování něčí práce.

Půda je rovněž určitým druhem lidové a komunální "dílny", kde obyčejní lidé produkují prostředky, sloužící jim k obživě. Je to ale takový druh dílny, kde si každý pracující (zemědělec) díky historickým okolnostem navykli vykonávat svoji práci samostatně, nezávisle na jiných výrobcích. Zatímco je v průmyslu základní metoda práce kolektivní, většina zemědělců obdělává půdu samostatně.

Když tedy následně půda a prostředky k jejímu využívání bude převzata rolníky s vyloučením možnosti prodeje nebo pronájmu, na otázku forem jejího využití a způsobů jejího používání (komunitního nebo rodinného) nebude ihned nalezena vyčerpávající a definitivní odpověď, jak je tomu v průmyslovém sektoru. Zpočátku budou pravděpodobně uplatňovány obě metody. Budou to revoluční rolníci, kteří sami najdou konečný způsob využívání a obdělávání půdy. Jakýkoli tlak zvenčí na tuto otázku je nemožný.

Jestliže nicméně máme za to, že pouze komunistická společnost, v jejímž jménu bude přeci provedena sociální revoluce, osvobodí námezdně pracující z otroctví a vykořisťování a dá jim úplnou svobodu a rovnost a jestliže rolníci představují velkou většinu populace (v současné době v Rusku okolo 85%) a následně tedy způsob zemědělské výroby, který ustaví, bude rozhodujícím faktorem v osudu revoluce a jestliže nakonec soukromé vlastnictví v zemědělství vede stejně jako soukromé podnikání v průmyslu k obchodu, akumulaci, soukromému vlastnictví výrobních prostředků a obnovení kapitálu - bude naší povinnosti udělat vše potřebné již dnes, abychom umožnili vyřešení agrární otázky v kolektivistickém duchu.

Abychom dosáhli tohoto cíle, musíme již dnes mezi rolníky zahájit neustálou propagaci kolektivního způsobu obdělávání půdy. Založení specificky libertinských rolnických odborů tomuto úkolu znatelně napomůže.V této otázce bude mít nesmírný význam technologický pokrok, umožňující rozvoj zemědělství a rovněž tak uskutečnění komunismu ve městech, především v oblasti průmyslu. Jestli ve svých vztazích s rolníky budou městští dělníci postupovat nikoli individuálně, nebo v oddělených skupinách, ale jako celistvý komunistický kolektiv zahrnující všechna odvětví průmyslu a navíc budou mít na zřeteli životně důležité potřeby venkova a zároveň budou zásobovat každou vesnici potřebami pro každodenní život, nářadím a stroji pro kolektivní využívání půdy, toto bude popohánět zemědělce směrem ke komunismu v zemědělství.

Obrana revoluce

Otázka obrany revoluce je rovněž spojena s problémem "prvního dne". Nejmocnějším prostředkem obrany revoluce je šťastné vyřešení konstruktivních problémů výroby, spotřeby a agrární otázky. Jakmile budou tyto problémy správně vyřešeny, nebude žádný kontrarevolucionář schopen změnit směrování svobodné společnosti pracujících, nebo ji destabilizovat. Námezdně pracující budou nicméně muset podstoupit těžký boj proti nepřátelům revoluce, aby ubránili její konkrétní existenci.

Sociální revoluce, která ohrožuje privilegia a samotnou existenci nepracujících tříd ve společnosti, nevyhnutelně vyprovokuje zoufalý odpor těchto tříd, který na sebe vezme podobu občanské války.

Jak ukazuje ruský příklad, taková občanská válka nebude záležitostí několika měsíců, nýbrž několika let.Jakkoli radostný může být pokrok pracujících na počátku revoluce, vládnoucí třídy si zachovají ohromnou kapacitu k dlouhému odporu. Několik let budou vést ofenzívy proti revoluci a budou se snažit znovu uchopit moc a privilegia, o která byli připraveni.

Početná armáda, vojenská technika, strategie a kapitál - to vše bude vrženo proti vítězným námezdně pracujícím.Aby uchovali revoluční výdobytky, námezdně pracující by měli vytvořit orgány na obranu revoluce, které se postaví reakční ofenzívě pomocí bojové síly, odpovídající velikosti jejich úkolu. V prvních dnech revoluce bude tato bojová síla složena ze všech ozbrojených dělníků a rolníků. Tyto spontánní ozbrojené
složky budou ale účinné pouze během prvních dnů, předtím než začne kulminovat občanská válka a obě bojující strany si vytvoří pravidelné vojenské útvary.

Nejkritičtější okamžik sociální revoluce nenastane během svrhávání vlády, ale až následně, to jest, když síly poraženého režimu zahájí všeobecnou ofenzívu proti námezdně pracujícím a když vyvstane otázka ubránění revolučních výdobytků před útokem. Nejvlastnější charakter této ofenzívy, stejně tak jako technologie a vývoj občanské války, přiměje námezdně pracující vytvořit účelové revoluční vojenské útvary. O podstatě a základních principech těchto útvarů musí být rozhodnuto předem. Popíráním státotvorných a autoritářských metod vlády, rovněž odmítáme státní metody organizování ozbrojených sil námezdně pracujících, jinými slovy principy státní armády, založené na povinné vojenské službě. Základem pro vytváření ozbrojených sil námezdně pracujících musí být princip dobrovolné služby, který je v souladu se základními pozicemi svobodného komunismu. Povstalecké partyzánské oddíly dělníků a rolníků, které vedly ozbrojené akce během ruské revoluce, mohou být citovány jako příklad takových ozbrojených sil.

"Dobrovolná služba" a partyzánské akce by nicméně neměly být chápány doslova, jako prostředky boje dělnických a rolnických oddílů proti místním nepřátelům, nekoordinované všeobecným plánem operací a jednající na svoji vlastní odpovědnost, na svoje vlastní riziko. V období jejich všeobecného rozvoje by měly být akce a taktika partyzánů řízeny společnou revoluční strategií.

Jako všechny ostatní války, tak i občanská válka nemůže být vedena námezdně pracujícími úspěšně, pokud se nepřizpůsobí dvěma základním principům každé vojenské akce: sjednoceného plánu operací a jednotného společného velení. Nejkritičtější moment revoluce nastane tehdy, když se buržoazie proti ní postaví jako organizovaná síla. Tato kritická chvíle zavazuje námezdně pracující, aby přijali tyto principy vojenské
strategie.Revoluční ozbrojené síly pak budou muset být s ohledem na nezbytná opatření vnucená vojenskou strategií a rovněž strategií
kontrarevoluce založeny jako všeobecná revoluční armáda se společným velením a plánem operací. Základ této armády je tvořen následujícími principy:

  1. třídním charakterem armády
  2. dobrovolná služba (z činnosti na obranu revoluce bude vyloučeno jakékoli donucování)
  3. svobodné revoluční discipliny (sebedisciplíny). Dobrovolnická služba a revoluční sebedisciplína jsou v dokonalém souladu a dávají revoluční
    armádě vyšší morálku, než má armáda státní.
  4. naprosté podřízenosti revoluční armády masám dělníků a rolníků, zastoupených dělnickými a rolnickými organizacemi, společnými pro celou zemi, založenými masami v kontrolních sektorech ekonomického a sociálního života.

Jinými slovy: nástroj obrany revoluce, odpovědný za boj proti kontrarevoluci na klasických frontových liniích stejně tak, jako na vnitřní frontě (buržoazní spiknutí, příprava na kontrarevoluční akci) se bude nacházet zcela pod pravomocí výrobních dělnických a rolnických organizací, kterým bude podřízen a od kterých bude dostávat politické směrnice.

Poznamenáváme, že armáda jako taková by neměla být samoúčelná a měla by být řízena v souladu se základními principy svobodného komunismu. Není ničím jiným, než důsledkem vojenské revoluční strategie, strategickým opatřením, ke kterému jsou námezdně pracující fatálně přinuceni samotnou podstatou občanské války. Toto opatření však musí přitahovat naši pozornost již dnes. Musí být pečlivě studováno, abychom se vyhnuli nenapravitelným chybám během práce na obraně a ochraně revoluce, protože nezdary v občanské válce by byly katastrofální vzhledem k výsledku celé sociální revoluce.

 

On to Organizační část

Back to Index

Return to The Nestor Makhno Archive