První máj – symbol nové éry v životě a boji námezdně pracujících

Nestor I. Machno

V socialistickém světě je První máj pokládán za svátek Práce. Je to chybný popis, který pronikl životy námezdně pracujících v mnoha zemích tak důkladně, že tento den se skutečně slaví zmíněných způsobem. Ve skutečnosti První máj v žádném případě není svátek námezdně pracujících. V onen den by námezdně pracující měli opustit své dílny a pole. V onen den by se námezdně pracující celého světa měli sejít v každé vesnici i městě a uspořádat masová shromáždění nikoli aby zdůraznili datum prvního května ve stylu státotvorných socialistů a zvláště bolševiků, ale spíše aby poměřili svoji sílu a zhodnotili možnosti přímého ozbrojeného boje proti shnilému, zbabělému a zotročujícímu řádu, založenému na násilí a přetvářce. V toto historické datum, které je již dnes součástí kalendáře, se pracující mohou sejít bez jakýchkoli obtíží a je pro ně nejpříhodnější vyjádřit právě tehdy svoji kolektivní vůli a zapojit se do společných diskusí o čemkoli spojeném se základními otázkami dneška i budoucnosti.

Více než před čtyřiceti lety se američtí pracující z Chicaga a okolí sešli na Prvního máje. Naslouchali projevům mnoha socialistických řečníků, zvláště anarchistů, neboť byli do značné míry schopni spontánně pochopit anarchistické ideje a otevřeně se postavit na stranu anarchistů.

Toho dne se američtí pracující pokusili dát organizovaný výraz svému protestu proti hrubě nespravedlivému pořádku Státu a Kapitálu, fungujícímu v zájmu majetných. Američtí anarchisté Spies, Parsons a další promluvili právě na toto téma. A tehdy bylo protestní shromáždění narušeno provokacemi nájemných vrahů Kapitálu a skončilo masakrem neozbrojených pracujících, po kterém následovalo uvěznění a vražda Spiese, Parsonse a dalších soudruhů.

Námezdně pracující z Chicaga a okolí se neshromáždili, aby oslavili svátek Prvního máje. Sešli se, aby se společně postavili k problémům svých životů a svého boje.

Kdekoli se dnes námezdně pracující vysvobodili z chomoutu buržoazie a sociální demokracie (lhostejno zdali menševické či bolševické) nebo se o to pokoušejí, považují první květen za příležitost ke shromáždění, na kterém se budou zabývat vlastními záležitostmi a přemýšlet o své emancipaci. Prostřednictvím svých tužeb tak projeví svoji solidaritu a vzpomenou na chicagské mučedníky. Cítí, že první květen pro ně nemůže být žádným svátkem. A tak i přes tvrzení „profesionálních socialistů“, snažících se vykreslit podobu Svátku práce, je První máj pro uvědomělé pracující něčím zcela jiným.

První máj je symbolem nové doby v životě a boji námezdně pracujících, doby, která každoročně skýtá nové příležitosti k vybojování dalších, stále zuřivějších a více rozhodujících bitev proti buržoazii, svedených ve jménu vydobyté svobody a nezávislosti, ve jménu společenského ideálu.

„Dělo truda“ 36, 1928, str. 2-3

Next Section

Index

Return to The Nestor Makhno Archive