Organizační platforma všeobecného svazu anarchistů (návrh)

Úvod


Anarchisté!

Je pozoruhodné, že navzdory odvaze a nesčetným obětem, přineseným anarchisty v boji za anarchistický komunismus a vzhledem k síle, kladnému charakteru a nepopiratelnosti myšlenek anarchismu, nehledě na přímočarost a ucelenost anarchistických stanovisek na sociální revoluci - nehledě na toto všechno, anarchistické hnutí vždy zůstávalo slabé a v dějinách boje dělnické třídy většinou představovalo jen nevýznamnou událost, epizodu a nikoli přímý činitel.

Tento rozpor mezi pozitivní podstatou a nesporným základem anarchistických myšlenek a neuspokojivým stavem anarchistického hnutí má několik příčin, z nichž největší a nejdůležitější je nedostatek organizovanosti a organizačních principů v anarchistickém prostředí.

Anarchistické hnutí si prozatím ve všech zemích vystačilo s místními organizacemi, majícími zažitou protichůdnou ideologii a taktiku, které postrádají jakoukoli perspektivu do budoucna a kontinuitu práce a obvykle zanikají, aniž by po sobě zanechaly jakoukoli stopu.

Takovou situaci v řadách revolučního anarchismu můžeme v celkovém pohledu pojmenovat pouze jedním způsobem - jako všeobecnou a chronickou dezorganizaci. Tato dezorganizace je jako malárie, která zachvátila organismus anarchistického hnutí a třese s námi po celá desetiletí.

Není pochyb, že dezorganizace se také usídlila v některých zrůdných vadách naší ideologické soustavy - ve zvráceném chápání role individuality v anarchismu ve smyslu jejího ztotožnění s nezodpovědností. Milovníci projevování sebe sama kvůli osobnímu prožitku, se úpěnlivě drží chaotického stavu anarchistického hnutí a na jeho obhajobu odkazují na neměnné principy anarchismu a jeho učitele.

Neměnné principy a učitelé však promlouvají právě v opačném smyslu.

Roztříštěnost je předsíní smrti, semknutost je základem života a rozvoje. Tento zákon sociálního boje se vztahuje stejně tak na třídy, jako na politické skupiny.

Anarchismus není pouhou krásnou fantazií, není kabinetní myšlenkou nějakého filozofa, ale je sociálním hnutím pracujících mas a právě proto musí sjednotit své síly do společné, trvale existující organizace, jak to vyžaduje současnost a strategie sociálně-třídního boje.

- „Jsme přesvědčeni,” - říká Kropotkin, - „že založení společné anarchistické organizace v Rusku nejen nepoškodí společnou revoluční věc ale bude nanejvýš žádoucí a užitečné”. (Úvod k Bakuninově „Pařížské komuně“ z r.1892)

Ani Bakunin se nikdy nestavěl proti společné anarchistické organizaci. Naopak, jeho organizační záměry a činnost v první dělnické Internacionále nám dávají všechny důvody pohlížet na něj jako na aktivního zastánce přesně takové organizace.

Kromě toho takřka všichni aktivní pracovníci anarchismu bojovali proti činnosti „na všechny strany” a uvažovali o anarchistickém hnutí, stmeleném jednotou cíle a jednotou taktiky.

Potřeba společné organizace se nejnázorněji a nejdůrazněji ukázala v období ruské revoluce z roku 1917. Právě v průběhu této revoluce se anarchistické hnutí projevovalo maximálním stupněm roztříštěnosti a zmatku. Absence společné organizace vrhla velkou část pracovníků anarchismu do náruče bolševiků. Mnohé dále drží v pasivním stavu a brání projevení se jejich ohromných sil.

Pro nás je životně důležitá organizace, která spojením většiny členů anarchistického hnutí nastolí společnou taktickou a politickou linii v anarchismu a bude směrodatná pro celé hnutí.

Nastal čas, aby anarchismus vyhrabal z bažiny dezorganizace, skoncoval s nekonečným váháním v oblasti důležitých otázek teorie a taktiky a nastoupil cestu směrem k jasně promyšlenému cíli a organizované kolektivní praxi.

Nestačí však pouze konstatovat životně naléhavou potřebu takové organizace. Je nezbytné také stanovit způsob jejího založení.

Odmítáme jak teoreticky, tak i prakticky jako neopodstatněnou myšlenku vytvořit organizaci podle vzoru „syntézy,” tj. organizaci přívrženců různých proudů v anarchismu. Zahrnutí různorodých teoretických a praktických prvků způsobí, že tato organizace nebude ničím jiným než pouhým mechanickým sdružením jednotlivců, majících různé názory na všechny otázky anarchistického hnutí, která se při nejbližší životní zkoušce nevyhnutelně rozpadne.

Anarchosyndikalistická metoda nevyřeší organizační problém anarchismu, protože anarchosyndikalismus jej v žádném případě nepokládá za to nejdůležitější a je zaneprázdněn především myšlenkou svého pronikání a posílení v řadách pracujících. Avšak v nepřítomnosti všeobecné anarchistická organizace lze v prostředí pracujících dosáhnout jen mála, ať už se tam anarchosyndikalismus uchytí v té či oné míře.

Za jedinou metodu, vedoucí k vyřešení všeobecného organizačního problému, pokládáme shromáždění aktivních pracovníků anarchismu na základě určitých ideologických, taktických a organizačních pozic, tj. na základě víceméně celistvého stejnorodého programu.

Vypracování takového programu je jedním z hlavních úkolů, které byly anarchistům uloženy sociálním bojem posledních desetiletí. Této úloze Skupina ruských anarchistů v zahraničí věnovala značnou část svého úsilí.

Níže otištěná „Organizační Platforma” představuje vlastní osnovu, kostru tohoto programu a musí posloužit jako první krok ke shromáždění anarchistických sil do jednoho aktivního akceschopného revolučního anarchistického kolektivu - do Všeobecného svazu anarchistů.

Nepochybujeme o tom, že v Platformě jsou určité mezery. Jako při každém novém praktickém, ale současně i odpovědném kroku, zde bezpochyby jsou. Některá podstatná ustanovení se například do Platformy nevešla. Celá řada ustanovení není dostatečně rozvedena, jiná jsou naopak příliš podrobná nebo se opakují. K tomu všemu mohlo dojít. Není to ale podstatné. Důležité je položit základy společné organizace a toho bylo v nezbytné míře dosaženo zde vypracovanou platformou. Věcí společného kolektivu - Všeobecného svazu anarchistů - je tuto platformu dále rozšířit, prohloubit a vytvořit z ní skutečně úplný program celého anarchistického hnutí.

Nepochybujeme také ještě o něčem dalším.

Tušíme, že velmi mnoho zástupců takzvaného anarchoindividualismu a chaotického anarchismu se na nás vrhne s pěnou u úst a obviní nás z porušování anarchistických principů. Víme však, že pod anarchistickými principy individualistické a chaotické elementy chápou právě tu neukázněnost, nedisciplinovanost a nezodpovědnost, které zasadily našemu hnutí takřka smrtelné rány a proti kterým my bojujeme se vší energií a vášní.

Útoky z tohoto tábora proto můžeme klidně hodit za hlavu.

Své naděje spatřujeme v jiných - v těch, kteří zůstali věrni anarchismu, v pracovnících, kteří si protrpěli tragédii anarchistického hnutí a v bolestech nyní hledají východiska.

Též vkládáme velké naděje do anarchistické mládeže, která se zrodila v závanu ruské revoluce, ihned se dostala do víru konstruktivních problémů, a proto bude nevyhnutelně požadovat realizaci organizačních a konstruktivních principů v anarchismu.

Vyzýváme všechny ruské anarchistické organizace, roztroušené v různých zemích světa i jednotlivé pracovníky anarchismu, ke sjednocení do jednoho revolučního kolektivu na základě společné organizační platformy.

Ať se tato platforma stane revolučním heslem a shromaždištěm všech pracovníků ruského anarchistického hnutí a počátkem Všeobecného svazu anarchistů.

Ať žije organizované anarchistické hnutí!

Ať žije Všeobecný anarchistický svaz!

Ať žije sociální revoluce pracujících celého světa!

Skupina ruských anarchistů v zahraničí
Tajemník skupiny P. Aršinov
Paríž, 20. června 1926

 


On to Spolecná část

Back to Index


Return to The Nestor Makhno Archive