Organizační platforma světového svazu anarchistů

Úvod k prvnímu českému vydání

Zde otištěný text se k českým čtenářům dostává vůbec poprvé, přestože se jedná o jeden z klíčových dokumentů vývoje anarchistického hnutí jako celku. Historické okolnosti vydání Platformy jsou vcelku podrobně popsány v doplněné původní předmluvě k anglickému vydání, kterou jsme začlenili k textu z praktických důvodů.

Vydání tohoto dokumentu provázely jisté obavy. Současný stav anarchistického hnutí v Československu je katastrofální a co do rozsahu desorganizace a chaosu jak v metodologické, tak praktické rovině se může směle měřit s naprostým rozkladem ruského anarchistického hnutí po revoluci v roce 1917. Dnešní anarchisté však většinou neskončili v GULAGu nebo mučírnách NKVD, jako tomu bylo tehdy, ale v "alternativním" klubu nebo hospodě nad půllitrem piva - v lepším případě. Československé "hnutí", nebo spíše "scéna", jako by nedovedla setřást haškovskou tragikomičnost ani ve svém zániku. Proto máme obavy z toho, že se řada takzvaných autonomů, zelených"anarchistů" či demokratických kolaborantů z "občanských" organizací bude pozastavovat nad titulem, zvláště pak nad výrazem "svobodný komunismus", což bude vykládat jako přímý důkaz bolševických tendencí anarchistického hnutí. Jak se však krutě mýlí ti, kdo takto uvažují !!! Budiž otevřeně řečeno, že pojmy "anarchismus" a "svobodný komunismus" jsou zcela zaměnitelné a znamenají totéž. Stejně jako se progresivnější prvky českého anarchistického hnutí uchýlily po řadě negativních zkušeností k více konkrétnímu pojmu "sociální anarchismus", tak se Machno, Aršinov, Ida Mettová a další uchýlili k pojmu "svobodný komunismus". Chtěli tak narýsovat jasnou dělící čáru mezi revolučním a třídně zaměřeným anarchistickým hnutím a konglomerátem těch, kteří chápou anarchismus jako mlhavý humanitární a chaotický intelektuálský "ideál", ve svých důsledcích neschopný jakkoli proměnit svět.

Platforma byla napsána, aby zahájila nutnou diskusi v mezinárodním anarchistickém hnutí. Nestalo se tak a problémy byly pouze zakonzervovány časem a odsunuty do pozadí prudkým dějinným vývojem, který během nástupu fašismu ve 30. letech a II. světové válce smetl prakticky celé anarchistické hnutí. Po druhé světové válce v Evropě prakticky neexistovalo anarchistické hnutí, v tradičních baštách anarchismu - Španělsku, Německu a Itálii, se nedalo vzhledem k okolnostem o akceschopném hnutí mluvit. CNT bojovala v ilegalitě, velké organizace jako USI nebo německá FAUD, které měly kdysi statisíce členů, byly zničeny.

Čas sice smetl jednu generaci anarchistů a uzavřel jednu kapitolu ve vývoji hnutí, ale strukturální problémy zůstaly skryty pod povrchem a jen čekaly na to, až se budou moci projevit.

Dnes se zapomenuté a ignorované otázky vynořují znovu s o to větší naléhavostí, neboť stojíme na prahu doby, která bude opět velice bouřlivá a přinese vyhrocování sociálních konfliktů. Stojíme na prahu doby, kdy budou opět velké masy lidí proletarizovány a celý koncept maloburžoazní společnosti "střední třídy", a blahobytného kapitalismu se nenávratně zhroutí.

Vládnoucí třída se rozhodla, že nastolí neoliberální pojetí společnosti, to jest, že odbourá nebo výrazně omezí sociální programy. Myslí si, že již drží v ruce dostatečně efektivní systém kontroly a že pomíjivá lákadla tzv. informační společnosti spolehlivě demobilizují ty nespokojené, chudé a nezaměstnané. Již dnes můžeme nahlížet do zítřka: doby velkých sociálních konfliktů a velkého přerozdělování moci uvnitř vládnoucí třídy. Je to doba, kdy je naším úkolem a naší povinností dát všechny ohledy stranou a s hrstkou odhodlaných anarchistů, kteří ještě zbyli, vydupat ze země autentické sociálně-anarchistické hnutí. Diskuse o Platformě může být počátkem tohoto procesu i u nás.

Překladatel

On to Historický úvod

Back to Index

Return to The Nestor Makhno Archive