Organizační platforma světového svazu anarchistů

Úvod

Je velice pozoruhodné, že navzdory síle a nesporně pozitivnímu charakteru libertinských myšlenek a navzdory předvídavosti a soudržnosti anarchistických názorů na sociální revoluci a konečně hrdinství a nesčetným obětem, které anarchisté položili v boji za svobodný komunismus, zůstává přeze vše anarchistické hnutí slabé a v historii třídního boje námezdně pracujících se objevovalo jako přehlédnutelná událost, epizoda a nikoli jako důležitý činitel.

Vysvětlení tohoto rozporu mezi pozitivní a neoddiskutovatelnou podstatou libertinských idejí a žalostným stavem, ve kterém přežívá anarchistické hnutí, spočívá v množství příčin, z nichž tou nejdůležitější a kardinální je absence organizačních zásad a návyků v anarchistickém hnutí.

Ve všech zemích je anarchistické hnutí představováno několika místními organizacemi, obhajujícími protichůdnou teorii i praxi, nemajícími žádné vyhlídky do budoucnosti, nebo kontinuitu v militantní práci a postupně mizejícími a zanechávajícími za sebou jen stěží viditelné stopy. Obecně vzato může být tento stav revolučního anarchismu popsán jako "chronická všeobecná dezorganizace".Choroba dezorganizace vstupuje do těla anarchistického hnutí jako malárie a třese jím po desítky let.

Je nicméně mimo jakoukoli pochybnost, že se tato dezorganizace odvozuje z některých vad v teorii, zejména z falešné interpretace principu individuality v anarchismu - tato teorie je příliš často směšována s absencí jakékoli odpovědnosti. Obdivovatelé zajištěného "já" zatvrzele lpí na chaotickém stavu v anarchistickém hnutí, a to pouze s ohledem na osobní povznesení a odkazují ve své obraně na neměnné principy anarchismu a na jeho myslitele.

Neměnné principy a myslitelé však ukázali pravý opak.

Roztříštěnost a rozptýlenost jsou ničivé: známkou života je pevný svazek. Toto pravidlo sociálního boje se vztahuje stejně tak na společenské třídy, jako na organizace.

Anarchismus není překrásná utopie, nebo abstraktní filosofická myšlenka, je to sociální hnutí pracujících mas. Z tohoto důvodu musí proto spojit svoje síly v jedné organizaci a neustále šířit svoje myšlenky, což si vyžaduje realita a strategie třídního boje.

"Jsme přesvědčeni", řekl Kropotkin, "že vytvoření anarchistické organizace v Rusku má daleko k předsudkům ohledně společných revolučních úkolů, ale oproti tomu je to potřebné a nanejvýš nutné." (Předmluva k Pařížské komuně od M.A. Bakunina, vyd. 1892)

Bakunin se také nikdy nestavěl ani proti představě všeobecné anarchistické organizace. Jeho aspirace spojené s organizacemi, stejně jako jeho aktivita v První Internacionále nás naopak zcela opravňuje, abychom na něj pohlíželi jako na aktivního stoupence takové organizace. V podstatě všichni aktivní anarchističtí veteráni bojovali proti tříštění aktivit a toužili po anarchistickém hnutí, stmeleném jednotou účelu a prostředků.

Bylo to právě během ruské revoluce v roce 1917, kdy byla potřeba všeobecné organizace pociťována nejsilněji a nejnaléhavěji. Bylo to během této revoluce, kdy libertinské hnutí prokázalo nejvyšší úroveň provincialismu a zmatku. Nepřítomnost všeobecné organizace přivedla řadu aktivních anarchistických veteránů do řad bolševiků. Tato nepřítomnost byla také příčinou toho, že dnes zůstává mnoho veteránů pasivních a zabraňuje tak využití svých sil, které jsou často značné.

Nesmírně potřebujeme organizaci, která poté, co shromáždí většinu členů anarchistického hnutí, založí v anarchismu obecnou a taktickou politickou linii, která by sloužila jako vodítko pro celé hnutí. Je načase, aby anarchismus vykročil z bažiny desorganizace a ukončil nekonečnou váhavost v nejdůležitějších taktických a teoretických otázkách a rozhodně se posunul směrem k jasně formulovanému cíli a zahájil organizovanou kolektivní činnost.

Nestačí samozřejmě pouze vyvolat potřebu takové organizace, ale je rovněž nezbytné vypracovat metodu jejího vytvoření. Odmítáme jako teoreticky a prakticky nevhodnou myšlenku vytvoření této organizace podle vzoru tzv. syntézy, což znamená sjednocení představitelů rozdílných tendencí v anarchismu. Taková organizace by poté, co do sebe začlenila různorodé teoretické a praktické prvky, byla pouze fyzickým shromážděním jednotlivců s rozdílnými pohledy na všechny problémy anarchistického hnutí, shromážděním, které by se tváří v tvář realitě nevyhnutelně rozpadlo.

Anarcho-syndikalistická metoda neřeší problém anarchistické organizace, protože tomuto problému nedává prioritu a zajímá se pouze o pronikání mezi průmyslový proletariát, kde posiluje své pozice.

V této oblasti může být nicméně dosaženo velkých úspěchů, dokonce získání základny tam, kde neexistuje všeobecná anarchistická organizace. Podle našeho názoru je jedinou metodou, vedoucí k vyřešení problému všeobecné organizace sjednocení aktivních veteránů na základě jasných názorů: teoretických, taktických a organizačních, to jest víceméně základny pro soudržný program.

Vypracování takového programu je jeden z nejdůležitějších úkolů, které na anarchisty klade sociální boj nedávných let. Je to přesně ten úkol, jehož splnění se zavázala skupina ruských anarchistů v exilu věnovat podstatnou část svých sil.

Organizační platforma, otištěná níže, představuje náčrt, kostru takového programu. Musí posloužit jako první krok na cestě směrem ke sjednocení libertinských sil do jednoho aktivního a bojeschopného revolučního kolektivu - Všeobecného svazu anarchistů.

Není pochyb o tom, že v současné Platformě jsou mezery. Má v sobě mezery, jako všechno, co je nové, důležité a přináší podněty. Je možné, že některé důležité pozice nebyly zmíněny, nebo že jiným jsme se nevěnovali dostatečně a dalším naopak příliš detailně, nebo jsme se opakovali. To vše je možné, ale není to životně důležité. Podstatné je položit základy všeobecné organizace, což je cíl, který si do potřebné míry vytkla tato Platforma.

Je na celém kolektivu, Všeobecném svazu anarchistů, aby ji rozšířil a později prohloubil a učinil z ní trvalou základnu pro celé anarchistické hnutí.

V jiném ohledu máme rovněž pochyby. Předpovídáme, že několik představitelů samorostlého individualismu a chaotického anarchismu se na nás vrhne s pěnou u úst a obviní nás z porušování anarchistických zásad. My nicméně víme, že tyto individualistické a chaotické elementy rozumí pod termínem "anarchistické zásady" politickou netečnost, marginalitu a absenci jakékoli odpovědnosti, což způsobilo v našem hnutí takřka
nepřekonatelné rozpory, a proti kterým vášnivě bojujeme se vší energií. Proto musíme útoky z tohoto tábora klidně ignorovat. Vkládáme svoji naději do jiných veteránů: do těch, kteří i poté, co zažili a protrpěli tragédii anarchistického hnutí, zůstali věrni anarchismu a nyní bolestně hledají východiska.

Díváme se s velkou nadějí dále na mladé anarchisty, kteří byli zrozeni dechem ruské revoluce a vrhli se od samého počátku do víru konstruktivních problémů a kteří budou jistě požadovat naplnění pozitivních a organizačních anarchistických principů.

Zveme všechny ruské anarchistické organizace, rozptýlené v řadě zemí po celém světě a rovněž izolované veterány, aby se sjednotili na základě společné organizační platformy.

Ať tato platforma slouží jako páteř revoluce, jednotící prvek všech veteránů ruského anarchistického hnutí. Ať položí základy Všeobecného svazu anarchistů !

Ať žije sociální revoluce pracujících celého světa !

Skupina "Dělo Truda"
Paříž, 20.6. 1926

On to Všeobecná část

Back to Index

Return to The Nestor Makhno Archive